vize (o replay a o cestě a o tom, proč to ještě nejde, ale brzo půjde)

Je horko. Doslova hic. Holá záda se mi lepí k židli a každých deset minut si chodím umývat ruce. Nesnáším ten pocit – mít je horkem ulepený. Mohla bych se jít opalovat, ale netroufnu si vystrčit holý pupek na veřejnost. K dokonání depky jsem si dnes dlouze prohlížela nějaké kampaně Replay. Nevím, jak to dělají, ale všechny jejich reklamní fotky vypadají strašně moc „on the road“. Rozpusť vlasy, natáhni si rifle a vydej se v zaprášené kraksně po nekonečných a liduprázdných amerických silnicích.


Připadám si nejhnusnější a nejvyžranější, co pamatuju. Nevydám se na cestu, protože ani jedny ze dvou svých drahých džínsů nezapnu. A přichází léto. Horký a sladký a… glam.
Kdybych si myslela, že založením blogu vyřeším svůj problém, nejspíš bych sama sebe reklamovala na střední škole. Já jen věřím, že mi může posílit motivaci. Kdyby nic jinýho, bude tu stát jako memento toho, že jsem udělala pokus vrátit se do své krásnější a štíhlejší schránky. Bolestně perfektní svět módy a kosmetiky je tím nejlepším, čí m se může člověk na takové cestě obklopit.


Koncem léta si natáhnu Replay jeans a vydám se na cestu. Koncem léta ze mě bude holka z jejich kampaní. Slavnostně si to tu slibuju.


b.