K herečce Geislerové mám ambivalentní vztah. Málo korektně by asi šlo říct, že bych ji měla ráda, kdyby neotvírala pusu a nekazila dobré filmy svou nahotou zakomponovanou do nich stylem „nějak to prso do scénáře vecpeme.“ To ale není jen její vina.
Na druhou stranu je to angažovaná a svěží mamina, kterých je v Česku z nějakého důvodu nedostatek a pravidelně doplňuje úlovky módní policie modely, na které se dá koukat a o nichž lze dokonce i přemýšlet. Má kolem sebe jakousi high fashion auru, která vždy povznese to dobré a potlačí to méně dobré v jejích outfitech. Tohle osobní kouzlo je o to výraznější, když se vypraví do společnosti s manželem (kterého, vsadím se, obléká také ona), který osobní kouzlo nemá a ani dobré věci nedokáže patřičně vynést. Mimochodem – tomu se říká ideální manžel módních ikon.
Když přišla letos na jaře zpráva, že se „Geislerka“ podepíše pod vlastní modely v rámci podzimní kolekce Pietro Filipi 2010, nepřekvapilo mě to. Trend celebrit angažovaných v módním průmyslu je celosvětový a těch lidí, které by bylo možné oslovit u nás, je minimum.
Upřímně řečeno nevím, co je pravdy na tom, že veškerá práce celebřitek na po sobě pojmenovaném oblečení či třeba parfémech spočívá v tom, že se v příslušný čas dostaví na příslušné místo, kde jsou následně vyfoceny příslušnými novináři. Po internetu dodnes koluje slavné video, v němž se Paula Abdul dostavila opilá nejprve na testování "svého" parfému a následně v podroušeném stavu i prezentovala v přímém přenosu "svou" řadu bižuterie.
U Ani bych ale celkem věřila tomu, že se tužky chopila. Výsledná „Aňa for Pietro with love“ (což je trochu prázdná nuda, ale budiž) měla podle herečky být poznamenána zejména retro stylem (to ona má tak nějak v krvi). Nevím, kdo nešťastnou formulaci „jsou to věci pro ženu, která chce být nenápadná, ale přitom touží, aby se na ni všichni dívali," pustil do světa – zda sama autorka, nebo nějaký sabotér, ale první kousky, jejichž fotky se potulují po internetu, zoufalé určitě nejsou. Snad jen škoda, že člověk pro obrázky musí obrážet online bulváry – na oficiálních stránkách PF totiž stále visí jen květnová informace o tom, že učiní z herečky návrhářku.
Pokud si ale chcete ponechat maximum pozitivních očekávání, raději vynechejte trochu bezradné a bezkrevné promo video (viz níže) a ať vás ani nenapadne kouknout na záběry z prezentace prvních „vzorků“ (pro masochisty: je zde http://magazin.ceskenoviny.cz/tema/zpravy/herecka-anna-geislerova-predstavila-vlastni-retro-kolekci-odevu/503908&id_seznam=341). Aňa má holt specifický způsob komunikace, který může na neznalého působit tak, že se snaží své vlastní hadříky podříznout v zárodku.
Dobře. Teď je asi na místě jedno přiznání. Dominantní oděv celé Aniny řady jsem naprosto nepochopila. Jde o šedou róbu se srdcem na hrudi. První, co se mi vybavilo, byla Halina Pawlovská ve svém tričku od jáužnevímjakého návrháře, v němž nakráčela na prestižní akci a „kolotočovost“ celého modelu, na kterou ji kdosi upozornil, odbyla poukazem na jeho cenu. Za asociaci asi může nejen ono růžové srdce, ale zvláštní objemná okázalost, kterou se na promo fotce nepodařilo potlačit ani jeho podfukováním. Zveřejněná informace, že na něj padlo 17 metrů látky, už byla jen posledním hřebíkem do rakve. Aňa si šaty vzala sebou na Berlinale a když jsem viděla, jak (snad po vzoru katalogů Quelle?) natahuje látku do výšky (asi aby tam ani jeden z těch sedmnácti metrů nebyl nadarmo), zapochybovala jsem o jejím vkusu. Budu věřit, že ji dá vydražit na charitu nebo tak něco.
Na druhou stranu je to angažovaná a svěží mamina, kterých je v Česku z nějakého důvodu nedostatek a pravidelně doplňuje úlovky módní policie modely, na které se dá koukat a o nichž lze dokonce i přemýšlet. Má kolem sebe jakousi high fashion auru, která vždy povznese to dobré a potlačí to méně dobré v jejích outfitech. Tohle osobní kouzlo je o to výraznější, když se vypraví do společnosti s manželem (kterého, vsadím se, obléká také ona), který osobní kouzlo nemá a ani dobré věci nedokáže patřičně vynést. Mimochodem – tomu se říká ideální manžel módních ikon.
Když přišla letos na jaře zpráva, že se „Geislerka“ podepíše pod vlastní modely v rámci podzimní kolekce Pietro Filipi 2010, nepřekvapilo mě to. Trend celebrit angažovaných v módním průmyslu je celosvětový a těch lidí, které by bylo možné oslovit u nás, je minimum.
Upřímně řečeno nevím, co je pravdy na tom, že veškerá práce celebřitek na po sobě pojmenovaném oblečení či třeba parfémech spočívá v tom, že se v příslušný čas dostaví na příslušné místo, kde jsou následně vyfoceny příslušnými novináři. Po internetu dodnes koluje slavné video, v němž se Paula Abdul dostavila opilá nejprve na testování "svého" parfému a následně v podroušeném stavu i prezentovala v přímém přenosu "svou" řadu bižuterie.
U Ani bych ale celkem věřila tomu, že se tužky chopila. Výsledná „Aňa for Pietro with love“ (což je trochu prázdná nuda, ale budiž) měla podle herečky být poznamenána zejména retro stylem (to ona má tak nějak v krvi). Nevím, kdo nešťastnou formulaci „jsou to věci pro ženu, která chce být nenápadná, ale přitom touží, aby se na ni všichni dívali," pustil do světa – zda sama autorka, nebo nějaký sabotér, ale první kousky, jejichž fotky se potulují po internetu, zoufalé určitě nejsou. Snad jen škoda, že člověk pro obrázky musí obrážet online bulváry – na oficiálních stránkách PF totiž stále visí jen květnová informace o tom, že učiní z herečky návrhářku.
Pokud si ale chcete ponechat maximum pozitivních očekávání, raději vynechejte trochu bezradné a bezkrevné promo video (viz níže) a ať vás ani nenapadne kouknout na záběry z prezentace prvních „vzorků“ (pro masochisty: je zde http://magazin.ceskenoviny.cz/tema/zpravy/herecka-anna-geislerova-predstavila-vlastni-retro-kolekci-odevu/503908&id_seznam=341). Aňa má holt specifický způsob komunikace, který může na neznalého působit tak, že se snaží své vlastní hadříky podříznout v zárodku.
Dobře. Teď je asi na místě jedno přiznání. Dominantní oděv celé Aniny řady jsem naprosto nepochopila. Jde o šedou róbu se srdcem na hrudi. První, co se mi vybavilo, byla Halina Pawlovská ve svém tričku od jáužnevímjakého návrháře, v němž nakráčela na prestižní akci a „kolotočovost“ celého modelu, na kterou ji kdosi upozornil, odbyla poukazem na jeho cenu. Za asociaci asi může nejen ono růžové srdce, ale zvláštní objemná okázalost, kterou se na promo fotce nepodařilo potlačit ani jeho podfukováním. Zveřejněná informace, že na něj padlo 17 metrů látky, už byla jen posledním hřebíkem do rakve. Aňa si šaty vzala sebou na Berlinale a když jsem viděla, jak (snad po vzoru katalogů Quelle?) natahuje látku do výšky (asi aby tam ani jeden z těch sedmnácti metrů nebyl nadarmo), zapochybovala jsem o jejím vkusu. Budu věřit, že ji dá vydražit na charitu nebo tak něco.
A teď k tomu lepšímu – všechny zbylé kousky, které jsem na netu objevila, jsou barevné, podzimní, šťavnaté a krásné. Zvlášť mě chytl za srdce top s (obecně opakujícím se) motivem holubic a růží jako z babiččina svátečního ubrusu. Když si člověk všimne ještě „vymazleného“ střihu, řasení a všech ostatních 3D detailů, dojde nutně k názoru, že do tohohle dal někdo čas, péči a lásku. Dokonce zvažuju, že bych si ho v budoucnu mohla pořídit… když se tedy jeho autorka nevyjádří v tom smyslu, že jí ho poslali úplně blbě udělaný.
Další vršek je přesně ten typ oblečení, který se těžko posuzuje z fotky. Potřebovala bych si omakat materiál, posoudit, zda se vyvedla barva, zda je projmutý, zda se nezanedbal nějaký detail… Přestože se mi ale zdá, že „tohle jsem už viděla,“ jde o krásný kousek, který podle mě skýtá možnost více kombinací, než se na první pohled zdá.
Do třetice jsem si vybrala krásné sáčko s vtipnou klopou á la „kravata“ a zajímavým podélným límcem. K dokonalosti mu chybí jen volba co nejlepšího materiálu na jeho sériovou produkci.
Naše česká S.J. Parker potvrdila, co si o ní myslím už dávno – totiž že narodit se jako nadaná britská herečka, skočí po ní Burberry a nepustí. Její návrhy mají onu prvorepublikovou eleganci, na kterou vůbec nemusela tlačit okázalou jízdou na retro-bicyklu. Oblečky si určitě zajdu „ošahat,“ jakmile budou plebsu k ošahání předhozeny. Těším se na ně. Coby idealista věřím, že kvalitu výsledných produktů může autorka sama ovlivnit – minimálně tím, že dohlédne na výběr materiálů, bude trvat na tom zásadním ze svých vizí a popřemýšlí, co pěkného by o nich mohla říct při uvedení. Zbytek obstará… ta aura.
0 komentářů:
Okomentovat