vyvařuju... abych nejedla

Možná jste někteří viděli film Parfém - Příběh vraha. Hlavní postavou je mladík s dokonalým čichem, který se v jedné fázi děje pokouší vydestilovat a zakonzervovat i vůni takových bizarních věcí, jako je sklo či železo (nebo kočka).

Mám to samé, ale u chutí. Naučila jsem se vytáhnout maximum chuti z jednoduchých potravin. Dělám vývary. Tedy dělala jsem, než začalo to strašný vedro. Pravidlo - ve výsledku nesmí být nic, co by se muselo kousat. Ani nic rozmixovanýho. Čirý a silný vývar.

Zvykla jsem si na takové super jednoduché polévky. Dělám si hlavně cibulačku (voda, kostka hovězího bujónu, nakrájené cibule a třeba pažitka - vařit a pak zcedit a získat zlatou tekutinu). Dobře jde totéž i z pórku. Z bujónových kostek mi celkem vyhovuje Natur Vitana. Naopak nic moc je "extra silný" od Maggi. Ten má takovou divnou umělou chuť. Lze použít i kuřecí nebo zeleninový, ale oba mají v kombinaci se zeleninovým vývarem nic moc chuť.

Jednoduchá slaná tekutina nejenže pomůže, když má člověk sto chutí se do něčeho zakousnout, nebo se už motá z nedostatku kalorií a železa (na železo je dobrý právě ten hovězí vývar), ale taky tělem dost rychle prochází a čistí střeva. Na podobném principu funguje tradiční asijské čištění střev (http://www.cinska-medicina.info/joginske-cisteni-streva), při kterém se ale pije voda pouze osolená, ve velkém množství a v kombinaci s cviky. Kdysi jsem to zkoušela, ale pít teplou slanou vodu je hnusnější, než se zdá. Nedotáhla jsem to. A taky jsem se bála, co by to udělalo se žaludkem, už takhle mu dávám zabrat.

Vyvařování je jeden z důvodů, proč se těším, až se zas trochu ochladí. Jím toho málo a cítím, že mi sůl schází. Řeším to tak, že přesoluju všechno, co to snese a co se chystám pozřít, ale není to totéž jako udělat si hrníčku spoustu chutí bez jediného kousnutí :-).

Prosím, čtěte Prohlášení (http://skinnyglam.blogspot.com/2010/07/prohlaseni.html).